Šiška
Spadla šiška na zajíce
má na hlavě bouli
zajíčkovi hučí v šišce
ze stráně se koulí.
Kdyby trouba nepostával
tam, co padaj šišky
nedostal by býval ránu
tvrdou šiškou z výšky.
Mohl by se dál oddávat
veselému hopkání
nebolela by ho šiška
neskučel by pod strání.
Chci pít
No to jsem dopad, už v tom zase lítám
ploužím se městem v chladným ránu
Já vím, že zavinil jsem si sám
že každej kouká jakou mám to dneska ránu.
Z postele vstal jsem a já kráva stará
posnídal jenom mléka sklenku
takže jsem vystřízlivěl jako kára
takže se stydím dneska ukazovat venku.
Tělo mě bolí, hlava třeští
a nikde mír a nikde klid
bez chlastu nejde hledat štěstí
ach Bože, Bože chci se zpít.
Ať neslyším ty věčný sliby
že zítra jistě bude líp
ať uvěřím, že se mi líbí
křísit psa, kterej dávno chcíp.
Ať zapomenu v éře vrahů
že i já taky patřím k nim
ať uvěřím na hraně svahu
že propast jistě přeletím.
Ať nevnímám žal kterej zbyl mu
když ztratil všechno, co měl rád
ať nevidím nic z toho filmu
v kterom jsem nikdy nechtěl hrát.
Obloha je jak moje mysl čistá
a slunce do očí mi bodá
asi se z toho zblázním dozajista
a nikde výčep, nikde moje živá voda.
Dejte mi napít ať vše kolem zmizí
ať rozeženu noční můry
ať si tu nepřipadám jako cizí
ať nevím co se blíží z leva, z prava, z hůry.
Ať neslyším ty věčný sliby…
Minimaxy
Požár v skladu minimaxů
vypuknul když na věži
odbilo pět a ten požár
uhasit lze jen ztěží
Marně zdatní požárníci
vodou ten sklad kropili
minimax když jednou chytne
shoří na prach ve chvíli
Vodou, sněhem, ba i pískem
minimaxy plněné
vydrží i výbuch bomby
jenom zášleh ohně ne
Požár v skladu minimaxů
jednu věc ti napoví
nic tu nejni v světě jistý
hořej lahve tlakový.
Zlé sny
Někdy se to vážně stane
že zlá noc na město padne
jak černej, děsivej oblak
pak dostat strach je tak snadné
Když sova zamává křídly
myška zašustí ve spíži
do spánku děvčátek snících
krušné sny tiše se plíží, tiše se plíží
V těch snech se holiči holí
důchodci chodí o holi
tam domy k nebi se tyčí
zámky se zamykaj klíči
Rolníci oraj svý lány
pejsci poslouchaj svý pány
muklové v celách se bouří
z komínů šedě se kouří, šedě se kouří.
Neboj se děvče mý, neboj, je to jen sen
věř až ta noc skončí, že přijde den
že slunce ozáří ráno, přesně v pět
normální svět.
I když je tisíc let půlnoc a kolem tma
neztratí se nikdy víra má
že slunce ozáří ráno, přesně v pět
normální svět.
Zatím však holčičky malé
v postýlkách potí se stále
v duších strach a v očích slzy
zlá noc ta neskončí brzy
Děsí je sny v kterých vidí
vlak který strojvůdce řídí
žárovku která se tváří
že zruší tmu bílou září, že zruší tmu září.
Tak řekni kdy už skončí
noc dlouhá stovky let
kdy slunce od východu
vydá se nebem na výlet.
Já vím, chladná tma tíží
a budík ráno nehlásí
ale ten z vás kdo má v hlavě rozum
ten se mnou zpívá si :
Neboj se děvče mý, neboj, je to jen sen…
Hledej
Hledám výšku, najdu mráz
hledám hloubku, najdu dno
hledám dlouho, nemám nic
hledat budu zas a zas.
Jsou stovky cest a není cíl
jsou stovky pravd a není lež
to dávno víš, tos dávno ucítil
nech mě bejt, neraď, vstaň a běž!
Je jenom smích, je jenom pláč
je ostré světlo, hebká tma
neptej se marně proč a nač
jen v Polsku hledat smysl má.
Smetiště
Ty černý, zimní světy
do nichž poslals mě ty
ještě v mojí duši pálí.
A vím že můžu lehce
kulku tvojí lebce
stiskem prstu ihned vpálit.
Ale Airbus bílou čarou
půlkou levou, pravou
oblohu rozdělil tiše.
Odříz teď a na vždy
křivdy, lži a vraždy.
Nový ráno vánkem dýše.
Nechci bejt ten kdo tě soudí.
Nechci si lhát že snad vím.
Nechci bejt lodí co bloudí
smetištěm minulých vin.
